Rusalka uprostřed hustle culture

Když víkend v překladu znamená „dohnat práci“ a odpočinek „vymyslet, co uvařit nebo jak posunout projekt“, je něco špatně. Hustle culture tě chce přesvědčit, že čím víc makáš, tím jsi cennější. Ale tvůj čas má větší cenu než odškrtané úkoly. Tenhle článek tě možná inspiruje k tomu, zavřít noťas a jít dřív domů.

V ČLÁNKU ZJISTÍŠ:

✅ Jak Instagram prodává hustle culture
✅ Čím se liší od workoholismu
✅ Co je quiet quitting
✅ Pojďme změnit nastavení

🕒 Čtení na 5 minut

Doba pandemie nám ukázala, že pracovat z domu zaprvé jde, ale zadruhé je to sakra zrádná záležitost. Není tu nikdo, kdo by tě rozptýlil smalltalkem nebo návrhem na kafe a vytáhl ti hlavu z tekutého písku úkolů. Freelance podnikatelé tohle často ani neznají, protože jejich domov = jejich kancelář. Ženy na volné noze si tak velmi snadno přidají k placené práci další povinnosti v domácnosti a jedou multitasking jak chobotnice. Ale téma druhé směny by bylo na další článek. Dnes se budeme držet hustle culture – kulturního fenoménu a kolektivního nastavení, které tlačí na výkon a neustálou aktivitu. Ten stav, kdy pracovní úkony sekáme jak Baťa cvičky a říkáme tomu úspěch. Glorifikuje přesčasy, dřinu a obětování soukromého života.

NA INSTÁČI TO VYPADÁ HEZKY

Obsah na sociálních sítích se hustle culture týká častěji, než si uvědomujeme. Vidíme self-made podnikatelky, business koučky nebo mentorky a říkáme si: Wow, tohle je úspěch. Navíc se nám tahle komunita business women prodává moc hezky – přes estetiku. Fotka cappuccina vedle MacBooku, na stole kytka a nějaká motivační superkniha, no idylka! Ale neskoč jim na špek. Hustle culture tě může totiž nepozorovaně dotlačit k workoholismu, protože ti podsouvá, že tvoje hodnota se měří výkonem.

NENÍ TO WORKOHOLISMUS, ALE VEDE K NĚMU

Hustle culture je společenské nastavení, které se za posledních pár let přehouplo do kolonky „tohle je normální“. Oproti tomu je workoholismus už vyloženě závislost na práci, individuální problém a návyk. Dlouhodobě vede k vyhoření, úzkostem, zdravotním problémům a narušeným vztahům.
K řešení hustle culture pomůže osvěta a postupná změna společenského paradigmatu. Ale na workoholismus už musíme zevrubněji a každý sám za sebe. Pomocí sebereflexe, terapie a radikálního nastavení hranic.

JAK POZNÁŠ, ŽE MÁŠ PROBLÉM S WORKOHOLISMEM?

– nedokážeš přestat pracovat, i když už ti to škodí
– práce je tvým hlavním zdrojem sebehodnoty
– práce je únik před nepříjemnými emocemi
– když nepracuješ, máš pocit viny

ŽENY TO SNÁŠÍ HŮŘ

Bacha, to neznamená, že toho vydržíme míň (reminder: dokážeme rodit). Ale podle výzkumů jsou ženy na stresující pracovní prostředí a následky přepracovanosti mnohem citlivější. Máme totiž větší potřebu perfekcionismu a dokazování, že na to máme. Pracovní stres prožíváme citlivěji a hůř si nastavujeme hranice mezi prací a osobním životem. A to, že naše úsilí není díky 20% pay gapu často doceněné, je další bolavé téma.

QUIET QUITTING ANEB DĚLÁM JEN TO, ZA CO JSEM PLACENÁ

Fenomén quiet quitting představuje mentální distanc od kultury přepracování. Postoj, kdy přestaneme dělat práci navíc – tedy víc, než co je výslovně v popisu naší práce. Nejde o flákání nebo výpověď, ale o zdravý odstup. Odmítání přesčasů bez odměny, žádná nonstop dostupnost na mailu nebo Slacku, žádné „dobrovolné“ úkoly navíc a jasné hranice mezi prací a osobním životem. Quiet quitting taky často vzniká jako reakce na vyhoření, špatné vedení, nízké mzdy nebo nedostatek uznání.

ODPOČINEK JE STRATEGICKÁ INVESTICE DO DLOUHODOBÉ VÝKONNOSTI

Ok, a teď si tu větu přečti ještě třikrát. Nebo si z ní udělej každodenní mantru, pokud jsi v hustle culture až po uši. Nesnaž se pracovat víc, ale chytřeji, a kvalitně odpočívat. Soustřeď se na to, co skutečně posouvá tvůj výsledek a sebevědomí a odmítni tlak jet na 120 %. Přepracovanost ubíjí kreativitu, vztahy i schopnost být tady a teď. Dělá z života nekonečný seznam úkolů a času lacinou komoditu – ale opak je hořkou pravdou. Čas je tím nejdražším, co máme. A zasloužíme si ho trávit jinak než v neustálém pracovním napětí.

SEBEPÉČE ZNAMENÁ BÝT TU PRO SEBE, NE PRO PRÁCI

Být tu pro kamarády a pro děti. Být tu pro život samotný, který můžeme pociťovat naprosto slastně – když si na to najdeme čas. Můžeme si hrát na Rusalku, tančit bosky v ranní rose a říkat tomu priorita. To nastavení je na nás a práce s tím může jít ruku v ruce. Ještě jinak: když si dopřáváme zažívat to, co nám dělá dobře, a děláme si na sebe čas, jsou i pracovní výsledky často lepší.
Tak s námi pojď přesunout sebepéči z kolonky “nice to have” do kolonky “must have” a vystoupit z kultu hustle culture. Časem se už nebudeš chlubit tím, kolik jsi toho za den stihla, ale tím, že jsi řekla: NE, tohle dělat nebudu.